Zážitky z chovatelského kroužku

Úterní návštěva bengálské kočky a středeční výprava do zahradnictví

Rádi bychom se podělili o naše zážitky z posledních setkání chovatelského kroužku.

V úterý nám paní Kupková, maminka Ondry Kupky, přinesla ukázat bengálskou kočičku jménem OMG. Toto neobvyklé jméno má zapsané i ve svém rodokmenu, doma jí ale říkají Ominka.

I když byla poprvé mimo domov, chovala se velmi statečně. Od rána trpělivě čekala v kabinetu až do 13:30, kdy jsem ji vzala do třídy mezi děti. Ondra nám ukázal, že se o kočičku umí hezky postarat a ví, jak ke zvířatům přistupovat, aby se cítila co nejvíce v bezpečí. Vysvětlil spolužákům, co taková kočka potřebuje, co má ráda a také to, že je ve stresu. Proto je potřeba přistupovat k ní klidně, potichu a vždy jen po jednom.

Prohlédli jsme si také Ominky rodokmen a seznámili jsme se se jmény jejích prarodičů. Děti se tak mohly dozvědět více o šelmě, jejíž předkové pocházejí z jižní Asie. Bengálská kočka je málo agresivní, ale velmi aktivní plemeno. Není příliš vhodná na mazlení, ale pokud si s ní chce někdo hrát a dovádět, má v ní skvělého parťáka.

Po představení Ominky se děti podívaly ještě na krátký film o chovu bengálských koček a o tom, proč vlastně toto plemeno vzniklo.

Středeční kroužek tentokrát vyrazil do místního zahradnictví. Zavedl nás tam Radovánek David, aby nám ukázal své kachny. Nejsou to ale jen tak ledajaké kachny. jsou to indičtí běžci a v zahradnictví jsou vlastně „zaměstnaní“. Jejich úkolem je likvidovat škodlivé plzáky španělské, což se jim podle všeho daří na sto procent.

Indičtí běžci jsou původní plemeno kachen z jižní Asie. Zvláštní jsou především svým vzhledem, vypadají totiž jako vytáhlí tučňáci nebo kuželky.

Děti se v zahradnictví podívaly také na dvě andulky, které tam žijí. Zároveň měly možnost prohlédnout si vzácnou a chráněnou drvodělku fialovou. Je to velká černá samotářská včela s modrofialovým leskem křídel. Lidé si ji často pletou se čmelákem

Ze zahradnictví jsme se vydali směrem k chovatelně, kde budou děti pomáhat s přípravou výstavy. Cestou nás ale zastavila huňatá housenka přástevníka šťovíkového, která se vyhřívala na tom nejméně vhodném místě, přímo uprostřed cesty. Přenesli jsme ji proto na vyhřátou mez, kde jí bude jistě lépe.

Potom už jsme rychle zamířili do chovatelského areálu. Děti prozkoumaly všechna zákoutí staré chovatelny a seznámily se s místem, kde se bude konat výstava drobného zvířectva.

Nakonec už byl čas vrátit se zpět , někteří do družiny a někteří domů.

Jana Houserová